Baf! No fajn, koukám, že jsme se tu všichni pěkně sešli, takže teď si tady taky pěkně slíbíme, že budeme dělat, jakože jsem nepřeskočila den třetí, že tu vůbec nechybí, ne ne ne.
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček Raven. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček Raven. Zobrazit všechny příspěvky
1. září 2012
9. srpna 2012
Den druhý
No, dneska to bylo o něco náročnější. Hodně na přemejšlení, dalo to docela práci, dát dohromady seznam věcí, které třeba nejsou zřejmé na první pohled, ale když se nad tím zamyslíte, tak na mě opravdu stoprocentně sedí. Tak do toho.
v kategorii
Deníček Raven,
Desetidenní zpověď
7. srpna 2012
Den první
Jelikož se ta zatracená a dlouho ztracená múza pořád nevrací, rozhodla jsem se, že jí zkusím postrčit. Takovým pokusem. Desetidenní řetězák, trošku zpověď. Uvidíme co z toho vyleze. A zrovna to první téma se mi hodí do krámu.
A ještě něco - když jsem si minulý článek po zveřejnění po sobě ještě jednou přečetla, všimla jsem si, že tam není ani jedna písnička! To ke mě nesedí že? No tak to snad dneska napravím.
A ještě něco - když jsem si minulý článek po zveřejnění po sobě ještě jednou přečetla, všimla jsem si, že tam není ani jedna písnička! To ke mě nesedí že? No tak to snad dneska napravím.
v kategorii
Deníček Raven,
Desetidenní zpověď
30. července 2012
Mamuti a hiatus
Heh, ahoj..
*stydlivě se usmívá, zamává jakožedokamery a trochu se u toho červená...a pak se radši schová pod stůl*
Takže...jak jste se měli?
*opatrně kouká z pod stolu*
Předně musim říct, že je mi fakt strašně trapný sem psát po takový době (poslední článek z 11.9.). Možná asi proto mi to trvalo tak dlouho žejo. Ehm. No ale tak jsem si v rámci svýho duševního boje (já vim, strašný klišé) řekla, že takhle to dál nejde a musím s tím něco udělat. Jenomže, no, ono to neni jen tak. Teda jako že mi chybí inspirace. Ale na druhou stranu se mě poslední dobou honí hlavou různý prapodivný myšlenky, takže to asi budete se mnou muset jako vždy přežit.
*stydlivě se usmívá, zamává jakožedokamery a trochu se u toho červená...a pak se radši schová pod stůl*
Takže...jak jste se měli?
*opatrně kouká z pod stolu*
Předně musim říct, že je mi fakt strašně trapný sem psát po takový době (poslední článek z 11.9.). Možná asi proto mi to trvalo tak dlouho žejo. Ehm. No ale tak jsem si v rámci svýho duševního boje (já vim, strašný klišé) řekla, že takhle to dál nejde a musím s tím něco udělat. Jenomže, no, ono to neni jen tak. Teda jako že mi chybí inspirace. Ale na druhou stranu se mě poslední dobou honí hlavou různý prapodivný myšlenky, takže to asi budete se mnou muset jako vždy přežit.
v kategorii
Deníček Raven
8. července 2011
7. června 2011
Just like Cinderella
Jsem moc ráda, že poslední dobou holky taky začaly poctivě psát, takže blog ožil podle mých představ. Sama jsem za květen napsala 4 články, což je podle mě naprosto dostatečné, zvlášť když uvážíte, že se toho v mém životě až tak moc neděje.
21. května 2011
I can, because I want to...
Okay, ty miničlánky asi nebyly zrovna nejlepší nápad, ale aspoň jako výmluva jsou dobré.
17. května 2011
Who really cares...
Existuje seznam věcí, které nejsem ochotná odpouštět. A že jinak jsem schopná odpustit skoro všechno.
10. května 2011
Sky full of stars
První z řady miničlánků, pro které jsem se rozhodla na základě "pravidelných" rubrik.
7. května 2011
La Cure Gourmande
Tak jo. Po měsíci čekání jste se dočkali nového článku. Na můj vkus až moc velký úspěch. Má to důvod, že se do psaní musím nutit a přemlouvat a kdo ví co ještě.
5. dubna 2011
Vyčaruj mi duhu...
Část první
Achjo. Však já vím, že už je to fakt dlouho. Jen nedělejte jako bych vám bůhvíjak chyběla.
Hrozně moc ráda bych napsala, že se mám dobře, nic mi nechybí, jsem zdravá a šťastná, že se mi daří ve škole a že mě nic netrápí. Ale bohužel, nic z toho by nebyla pravda.
Achjo. Však já vím, že už je to fakt dlouho. Jen nedělejte jako bych vám bůhvíjak chyběla.
Hrozně moc ráda bych napsala, že se mám dobře, nic mi nechybí, jsem zdravá a šťastná, že se mi daří ve škole a že mě nic netrápí. Ale bohužel, nic z toho by nebyla pravda.
5. března 2011
Nevěřím
Každý tvůrčí člověk má ve svém životě dílo, na které je opravdu hrdý. Ze všech ostatních je zrovna tohle pro něj tím nejcennějším a nejkrásnějším, co kdy vytvořil.
I já samozřejmě mám svého "oblíbence". Vlastně z každé své životní etapy mám jednoho. "Úvaha na téma - Smrt" mi pomohla vypsat se ze ztráty Filipa. Příběhy o mé milované Milk, které píšu jen do šuplíku ze strachu, aby se celá ta alter-ego situace nezvrhla. No a jak to bylo s Doznáním, mým magnum opus, asi všichni víte.
Když už takové dílo máte, je jasné, že pro vás hodně znamená. Dáli jste do něj vlastní duši, kousek srdce. Něco, co se nedá jen tak koupit. Made with love.
Free Hugs Day
Víte co? Karma existuje a funguje. Chtěla jsem napsat už včera, kdy to bylo aktuální, ale znáte mě. Všechno vždycky nakonec dopadne úplně jinak, než jsem řekla na začátku.
Eternal life
Víte co? Život je úžasnej. I když občas všichni máme chvíle, kdy je nám mizerně a nejraději bychom se na všechno vykašlali.
When they come for me
Jen ať všichni vědí, že jsem se rozhodla jít si za tím, co opravdu chci. I když to nebude lehké, i když to třeba bude bolet...
Doznání
Článek na tři stránky, 1300 slov. Citová prostituce, pokus o biografii, zpověď. Kdy jsem začala věřit na pohádky, proč jsem propadla hraní MMO, jak jsem se dostala na kybernu, a co se stalo s princem.
Nebudu psát sáhodlouhý úvod, když článek je dlouhý až moc. Výsledek toho, že prokrastinace a potlačovaný smutek mají na mě neblahé účinky.
Where would we be now
Nepochopitelný článek plný srdceryvných výlevů. Asi za to můžou nervy. A nebo stárnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)