Víte co? Život je úžasnej. I když občas všichni máme chvíle, kdy je nám mizerně a nejraději bychom se na všechno vykašlali.
Deftones - Change
Enjoy the ride, jen o to jde. Jasně, já jsem ten poslední člověk, který o tomhle má co říkat. Ale zkuste se nad tím aspoň trochu zamyslet.
Včera ráno jsem se probudila s pocitem nesmírného klidu a míru. Jako by na světě neexistovalo žádne zlo. Jako by existovala šance, že na mobilu uvidím novou zprávu, která vezme zpátky poslední měsíc...
V sobotu jsem si koupila fortune cookies a včera po obědě jsem schválně jeden otevřela. Bylo tam napsáno:
Your mind is filled with new ideas, make use of them.
Trefa. Mám spoustu nápadů, ať už ohledně blogu, školy i osobních věcí. Nejspíš už jsem si prostě sáhla na pomyslné dno vší té sebelítosti a teď se pro mě otevírá něco nového.
Věřím na rovnováhu. Protože se vším špatným, co mě potkalo v soukromém životě, začalo se mi dařit ve škole. I přes to, že jsem se o úspěch nijak nesnažila. Beru to jako záchrannou misi pořádanou mým podvědomím, pokus o záchranu zbytku mého duševního a emocionálního zdraví. Ani o to jsem se neprosila.
No ale zpátky k těm nápadům. Asi prožívám nějaké (na můj vkus) přehnaně kreativní období. Takže jsem dneska trochu zapracovala na designu a už se pomalu dostávám k tomu, jak by měl vypadat.
Jo a taky mě poslední dobou hodně chytly záznamy koncertů. Zrovna teď koukám na Nirvana - Live at Reading (30.8.1992), nedávno jsem viděla Marylin Manson - Guns, God and Government. No a samozřejmě nesmím zapomenout na moje ze všech nejoblíbenější Gorillaz - Demon Days Live at the Manchester Opera House.
Když už byla řeč o Marilynovi, poslední dobou mám hroznou chuť jít na kocert podobného ražení. Vrátit se domů kolem třetí ráno, unavená, pomlácená, politá pivem, páchnoucí cigaretovým kouřem a potem, ale šťastná. Protože za tu dobu frustrace by mi opravdu pomohlo takhle ze sebe všechen vztek a napětí dostat ven.
Jindy mě zase láká odjet někam hodně daleko od lidí. Třeba na chatu do hor. A trávit dny touláním se po okolí.
Nirvana - Smells like teen spirit
Špatná zpráva je, že v pátek jsem ztratila prstýnek, který jsem dostala od někoho moc blízkého. Ještě horší zpráva je, že už ho asi nikdy nenajdu. Byla to moje jediná vzpomínka na toho dotyčného, takže dnešek bude ve znamení vzpomínek.
No a zítra jedu zase k tátovi na hotel a budu tam (kromě čtvrtka) až do neděle, kdy se vracím zpátky na intr. Konečně.
Celý můj program bude spočívat v tom, že vstanu kolem půl osmé, nasnídám se, s mamkou vyřídíme odjezdy a pak pojedu s tátou do města nakupovat. Což mě přivádí hned k několika podstatným myšlenkám:
- Nakupování v Makru je jedna z nejlepších věcí, kterou si kdy doma užiju.
- Nikdy bych nevěřila, kolik jídla je potřeba do mrňavého hotýlku pro pár lidí.
- Žádně auto nemá dost velký kufr, aby se tam všechno tohle jídlo vešlo.
- Když už se vám povede všechno do auta nacpat, je dost malá šance, že s tak narvaným autem vyjedete takový kopec, jako je z Varů na Boží Dar.
- A pak je potřeba všechno tohle zase vyskládat, rozdělit do přepravek a nacpat do hotelu.
No a po nákupu je čas na oběd, vyřizování příjezdů, odpolední svačinku, paření, večeři, paření, sprchu a pak už je čas jít spát. A takhle pořád dokola. Víte někdo o lepším programu na prázdniny?
PS: Omlouvám se Ise, které jsem slíbila, že se článek bude jmenovat Grizzly v džínách
PS2: Taky jsem slíbila valentýnský článek, takže ho máte mít. Možná nebude hned dnes, ale během týdne se dočkáte :)
Žádné komentáře:
Okomentovat