Mohla bys nám říct pár slov o sobě?
- Přemýšlím, jak popsat sama sebe v pár slovech… No tak začněme třeba tím, že vypadám dobře :D Jasně po ránu taky někdy vypadám jako zombie, ale jinak vypadám dobře :D A jsem přirozeně inteligentní :D A podle mých odpovědí si teď půlka lidí bude myslet, že jsem debil :D Věřte nebo ne, ale debil opravdu nejsem :D I když někdy ze sebe bohužel nechám debila udělat, ale tak to za život potká každého. Nejsem normální. Držím se zásady, že být normální je samo o sobě nenormální. Někomu se může zdát, že se chovám jako schizofrenik, když mě vidí totálně vytlemenou a ve vteřině na mé tváři není po úsměvu ani stopy. To časté střídání nálad mě někdy samotnou štve. Ale snažím se držet té vysmáté verze mého já :)
Čím jsi chtěla být jako malá?
- No tak to se měnilo postupně s věkem. Když jsem byla ve školce, chtěla jsem být princeznou :D Pak na základce jsem to vzala přes takové to obvyklé spektrum jako je módní návrhářka a podobná hvězdná povolání. Na druhém stupni se moje představa trochu ustálila a chtěla jsem být hrozně dlouhou dobou fotografkou, což mě bralo ještě do nedávna. Taky jsem chtěla být úspěšnou spisovatelkou. A tou taky budu :D A teď si tak podle svých odpovědí říkám, co sakra dělám na grafice? :D Škola je pro mě spíš hobby. Grafikou se živit nechci, je to můj koníček. Takové to škola hrou. Baví mě to, to je všechno, tím to končí.
Na co máš talent?
- Nemám ráda předsudky. Z mých odpovědí by mohlo vyplývat, že jsem namyšlená a moc si o sobě myslím, ale nedávno jsem svému blízkému kamarádovi vysvětlovala, jak nemám ráda falešnou skromnost. Proč se nepřiznat k něčemu, čím vynikáte ze strachu, že to ostatní budou považovat za namyšlenost a povyšování? Příklad: Holka umí krásně kreslit. Někdo k ní přijde a obdivuje její kresbu. „Kreslíš vážně dobře“ pochválí ji a ona odpoví „Ale prosím tě, to jsou jen čmáranice“. A tohle mi na lidech vážně vadí. Proč by měli být zbytečně skromní, když v něčem vynikají a ví, že to je přesně to jejich, co je baví a jde jim to víc než dobře? Já na místě té holky bych se usmála a poděkovala bych. Neshazovala bych sama sebe tím, že bych toho druhého přesvědčovala, že jsou to čmáranice. Když mám talent, tak to sakra přiznám a nebudu se za to stydět ne?! Takže o sobě směle prohlásím, že mám takový všestranný talent. A myslete si, co chcete :D Jako hlavní položku mého talentu bych vyzdvihla svoje psaní. Vím, že píšu fakt dobře. Ano vždy je tu prostor pro zdokonalení :) Ale už teď o sobě můžu tvrdit, že píšu skvěle. Ti, kdo čtou to, co píšu, ať už jde o článek, básničku nebo cokoliv jiného, co jsem psala, většinou se to líbí a chválí mě. A komentáře typu “skvěle napsaný článek“ vždycky potěší :-)
Pár našich čtenářů určitě zná tvůj blog, mohla bys nám o něm něco prozradit? Kdy jsi ho založila, o čem je, jaké s ním máš plány?
- Zanedlouho blog oslaví třetí narozeniny, takže už vyrostl z batolecích let :D Abych byla přesná, blog jsem založila 12.3.2008. Původně byl blog založen čistě pouze o mém tehdy nejoblíbenějším seriálu Charmed, mnozí z nás jej zná pod českým překladem Čarodějky. Odsud také vychází adresa blogu ctyrysestry.blog.cz, protože sestry byly celkově čtyři. Pak blog hodně měnil a rozšiřoval své zaměření, ale nakonec se jako stálice na blogu udržela pouze Miley Cyrus a i tu postupně vytlačuji a zabírám si víc prostoru sama pro sebe :D Ale snažím se, aby články byly vyvážené tak půl napůl. Něco o mě, něco o Miley. Miley je můj osobní vzor v mnoha věcech, rozcházím se s ní pouze v minimu názorů, proto na blogu stále zůstává a řekla bych, že dlouhou dobu ještě zůstane :) Co se týče plánů s blogem, moc jich není. Spíš žádné. Občas dostanu nápad na novou rubriku, ale ne vždy to vyjde. Používám především rubriku My diary a píšu, co mi zrovna tane na mysl. Ale můžu říct, co s blogem rozhodně neplánuji a to je jeho zrušení :)
Je pro tebe návštěvnost důležitá? Jak o ni bojuješ?
- V průměru za poslední měsíc je moje návštěvnost 115,5. Byla i vyšší, ale poslední dobou blogu nevěnuji tolik času, co dříve, takže se to na návštěvnosti dosti odrazilo. Už mi to ale nevadí. Došlo mi, že návštěvnost není to hlavní a nechápu lidi, co se za ní honí. Průměrná návštěvnost 115 měsíčně mi vyhovuje. Na to, že na jiné blogy chodím minimálně je to dobré číslo a jde vidět, že je pořád dost lidí, které moje články zajímají. A i kdyby můj blog četlo pět lidí, i pro těch pět lidí má pořád cenu psát a já pro ně psát budu :)
Zabírá ti blog hodně času?
- Jak už jsem zmínila. Doby kdy jsem na blogu proseděla půl dne, jsou definitivně pryč. Teď jsem ráda, když napíšu článek týdně a nazdar :D Ne, tak prostě píšu, když mám chuť psát :-)
Jak vypadá tvůj typický článek?
- Můj typický článek. Hm. Nad tím se musím zamyslet. Dříve můj typický článek vypadal tak, že bych plný vytlemených smajlíků :D I teď tomu tak občas je, ale začala psát přesně podle spisovné češtiny a nespisovné výrazy používám zřídka. Sem tam se v článku nějaký naskytne, ale snažím se jim vyhýbat. Když to napíšete spisovně, zní to líp. Vypadá to líp. Čte se to líp. A nejsem na blogu za přihlouplou puberťačku. A z komentářů lze vidět, že čtenáři mě berou jako někoho, od koho si mohou něco odnést. Vždy se snažím nějakým způsobem vyprávět nějaký příběh z mého života. Ráda používám různá přirovnání a metafory. A vždy se snažím čtenářům předat nějaký názor nebo ponaučení. Nenutím je, aby se tím řídili. Jen se snažím udílet cenné rady a většina mých čtenářů to oceňuje jako dobré. A dost článků je také čistě jen o mých pocitech. O tom, co zrovna prožívám. Víte co, běžte na můj blog, rozklikněte si rubriku My diary a uvidíte sami, jak vypadá můj typický článek :D
Znáš své návštěvníky jen virtuálně, nebo tvůj blog navštěvují i přátelé? Vadí ti to?
- Nevadí mi to. Sama svým přátelům posílám linky na některé mé články. Většinou v nich píšu o konkrétních věcech a mých pocitech, i když to na první pohled nemusí být zřejmé. U takových článků jsem ráda, když si je moji přátelé přečtou a můžu je s nimi rozebrat trochu víc do hloubky.
Co pro tebe znamená přátelství?
- Přátelství pro mě znamená všechno. Přátelé jsou pro mě na prvním místě. Vždycky. Velmi si vážím svých přátel a každý den děkuji, že je mám. Vždycky tu jsou pro mě a já jsem tu též pro ně. Sdílí se mnou radost i smutek. Můžu s nimi probrat všechno. Přátelé jsou pro mě lidi, kterým můžu věřit na sto procent. A jsem vděčná, že těch lidí je tolik :-)
Máš raději hodně kamarádů, nebo spíš pár opravdových přátel?
- Mám spoustu kamarádů. A mezi nimi i dost opravdových přátel. Vždycky tomu ale tak nebývalo. Dost těch, které jsem považovala za přátele, se na mě z nějakých důvodů vykašlalo a já vždycky nakonec zůstala sama. O to víc si svých přátel vážím. Moje poslední zkušenost mi dala celkem psychicky zabrat. Měla jsem kamarádku. Pak se mezi námi začaly objevovat problémy, velmi dlouho jsme spolu nemluvily. Víc než rok. Vinila jsem ji ze spousty věcí a moje nová kamarádka mě v tom jen utvrzovala. Nedávno, vlastně ještě teďka v únoru, se mi podařilo konečně promluvit s tou kamarádkou, kterou už jsem dávno za kamarádku nepovažovala. Nakonec se ukázalo, že jsem si vybrala špatně. Ta nová kamarádka byla ta falešná a já se nechala oblbnout. Málem jsem přišla o pravou kamarádku. Je mi nesmírně líto, jak moc jsem jí křivdila a velmi lituji ztraceného času, o který jsme přišly. Na jednu stranu mě mrzí, jak pozdě jsem zjistila pravdu. Na druhou stranu je to stále brzy a ne vše je ztracené. Získala jsem svou pravou kamarádku zpět a té falešné se zbavila. Co víc si přát? Asi to tak mělo být. Teď si jí a našeho přátelství budu o to víc vážit :)
Co ty a kluci?
- Ošklivě jsem se spálila. Není moc hezký, když si myslíš, že jste jenom vy dva a pak se dozvíš, že jste to vy tři :D Ale to tu teď nechci rozebírat :-) Po této zkušenosti tady byl ještě jeden kluk. Už jsem s ním jednou chodila. A najednou to tady bylo zase. Jeden pohled do očí a vše bylo při starém. Zase jsem ho milovala. Chtěla jsem s ním znovu navázat vztah, přála jsem si, aby to tentokrát vyšlo. Už jsem si malovala společnou budoucnost… Nevyšlo to… Velmi mě to ranilo. Upřímně jsme si promluvili a shodli jsme se na tom, že my dva se bohužel na status ve vztahu nedostaneme. Teď mě z ničeho nic začal ignorovat, smazal si mě z přátel. Bylo to ze dne na den. Nevím, co slyšel, ale je mi velice líto, že věří pomluvám. Jsem naštvaná. Jsem naštvaná na toho, kdo ty pomluvy roznáší. Jsem naštvaná na něj, že těm pomluvám věří, aniž by se mě zeptal, zda to je či není pravda. Jsem naštvaná na sebe, že mi to tak vadí. Vadí mi, že mi to vadí. Ráda bych z toho kolotoče vystoupila a přestřihla veškeré citové vazby k němu. Mnohem raději bych ale byla s ním. Ale nemůžu. Možná to takhle bude lepší. Patřím k těm, kteří ničeho nelitují, a nejvíc mě štve, že on mě svým chování tlačí k tomu, abych začala litovat. Abych litovala, že jsem ho znovu pustila do svého života. Nechci toho litovat. Na to, že jsem tohle téma nechtěla moc rozebírat, docela jsem se rozepsala. Bude to tím, že tiše doufám, že si to zrovna on přečte… Mrzelo by mne, kdyby na mě vzpomínal ve zlém kvůli nějakým pomluvám, kterým věří. Já na něj budu vzpomínat v dobrém a přála bych si, aby on na mě vzpomínal stejně. Štve mě, že to nedokážu nechat být a říct si “nebaví se, jeho mínus“. Přála bych si tuhle kapitolu konečně uzavřít a začít vztah s někým jiným. Doufám, že se mi to povede a nebude to trvat dlouho. Vím, že ta kapitola nebude mít happy end, kde nakonec skončíme spolu. Ale nechci, aby ta kapitola měla špatný konec. Naštěstí mám dost přátel, kteří mě nenechají trápit se a pomůžou mi tu kapitolu uzavřít. Její konec zatím zůstává překvapením i pro mě samotnou, tak uvidíme, jak to dopadne. Jedno vím ale jistě. Ta kapitola už je u konce a další už začínat nebudu. Ne s ním. Nebráním se však nové známosti. Vlastně se mi někdo líbí… :-)
Jak jsi na tom se spolužáky? Co si o nich myslíš?
- No začíná to být ideální stav :D Pomalu ale jistě nás ve třídě ubývá a z původních asi dvaadvaceti je nás teď sedmnáct. Mám svou třídu celkem ráda. Do třídy se mnou chodí jedna z mých nejlepších kamarádek a teď tam mám i tu znovunalezenou kamarádku, když to tak řeknu. Myslím, že už teď ji pomalu mohu přiřadit ke skupince mých nejlepších přátel. Jinak se spolužáky vztahy mimo třídu moc nemám, spíš jsem pečená vařená ve třídě o ročník níž :-D Ale jinak mi lidé z naší třídy jako celek vyhovují. Padají vtipné hlášky a ze školy se vracím většinou pozitivně naladěná :-)
Kdo z učitelů je ti nejsympatičtější, kdo tě naopak nejvíc štve?
- Nejraději mám naši matikářku. Krom matiky nás učí ještě ekonomiku, základy přírodních věd a fiktivní firmu. I když ne všechny ty předměty jsou zrovna mé oblíbené, učitelka je to skvělá a mám ji moc ráda :-) Pak mám ráda našeho angličtináře. To je borec prostě :D Ale říkal, že možná odejde, což mě bude mrzet. Poslední dobou mám taky velmi v oblibě učitele, který nikdy mezi mé favority rozhodně nepatřil a teď se pomalu ale jistě šplhá na vrchol :D Učí nás digitální video. Kdo mě nejvíc štve? No taky se jich pár najde, ale ty raději jmenovat nebudu :)
Jaký druh umění máš nejraději? A jak nejčastěji sama tvoříš?
- Ač jsem na grafické škole, má odpověď zní literatura. Je spousta nádherných knih, které považuji za umění. A umění psát je něco tak úžasného. Když dokážete stvořit poutavý příběh a udržet čtenáře u děje, tak aby knihu hltal do poslední stránky a byl smutný, že příběh už skončil, to je podle mě opravdové umění. Jak už jsem říkala, já sama jsem hodně na to psaní, takže to je moje nejčastější tvorba. Buď píšu články na blog, nebo básničky, většinou inspirované někým konkrétním, nebo prostě jen tak něco pro sebe. Jednou bych ráda napsala knihu.
Máš nějaké opravdu velké tajemství? Čeho se týká?
- Snědla jsem tátovi sušenky. Hrozně ho to vzalo. Mrzí mě to :( :D :D Až pojedu z intru koupím mu jiné, aby mu to nebylo líto… :D
Jak trávíš volný čas?
- Teď jsem se dala na čtení tzv. motivačních knih, je to zajímavé. Jinak ve volném čase dělám hlavně věci do školy. Neučím se! Neblázněte! :D Ale třeba píšu scénáře na ročníkovou práci, vymýšlím náměty na práce a snažím se zapojit svého tvůrčího ducha. Pak mě hodně baví ekonomika, tu se učím dobrovolně a baví mě to. Takže volný čas trávím často s učebnicí ekonomiky :D
Na co myslíš nejčastěji?
- Na lidi, kteří pro mě něco znamenají. Na svoje sny o budoucnosti.
Za co bys zabíjela?
- Za co nebo koho? :D Ok. Budu se řídit otázkou. Za co? Řekla bych, že jsem mírumilovný člověk a nikdy jsem neměla chuť vraždit, ale to bych lhala :D Ale rozhodně bych nevraždila bez důvodu. S chutí bych zabila každého, kdo by mě připravil o pravého kamaráda nebo kamarádku. Takže z mých předchozích odpovědí pozornému čtenáři dojde, že bych měla odpověď i na otázku koho zabít.
Kdyby sis mohla přát cokoliv na světě, co by to bylo?
- Teď moje odpověď bude znít trochu jako odpověď Miss Amerika, ale nevadí :D Přála bych si vést šťastný život a aby se mi splnily všechny mé sny a to stejné bych si přála i pro své nejlepší přátele i pro úplně cizí lidi. Podle mě si každý zaslouží vést šťastný a spokojený život.
Čeho bys chtěla v životě dosáhnout?
- Chtěla bych být prostě šťastná. Splnit si své sny. Chci se dostat na vejšku na finanční management. Odstěhovat se a být finančně nezávislá. Mít vlastní byt. Najít si přítele. Pak založit rodinu. A napíšu tu knihu :D Bude to bestseller, pak podle ní natočí film, já na tom vydělám spoustu peněz. Vezmu svoje nejlepší přátele a společně je rozházíme :D Uděláme velkou párty :D Samozřejmě ne všechny, taky budu muset z něčeho žít x D
Co bys dodala na závěr? Chtěla bys něco vzkázat?
- Na závěr bych ráda poděkovala těm, kteří měli trpělivost přečíst to až do konce :D A když už jsme na blogu, tak rovnou děkuji svým stálým čtenářům za jejich přízeň. Pak chci poděkovat Raven, za to, že mi dala možnost vyjádřit se v tomto rozhovoru. Jediným důvodem, proč jsem se rozhodla odpovídat je naděje, že si to přečte pár určitých lidí. Jinak chci taky pár určitým lidem poděkovat a těmi určitými lidmi jsou právě moji přátelé. Díky, že tu pro mě jste :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat