Tak jo. První letošní článek absolutně přeplácaný nepodstatnými plky o čemkoli, co mě zrovna napadlo. Nějak jsem přes prázdniny (i když to vlastně asi bylo mnohem dřív) ztratila inspiraci.
Zero 7 - In the waiting line
Vánoce byly letos přesně takové, jaké jsem čekala (a ostatně i psala). Přes svátky jsem byla doma s mamkou, pak 3 dny s Ním (úžasné jako vždy), no a na Silvestra už jsem byla zpátky doma.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že za celý prosinec mě dostane právě tohle - že budu sama na Silvestra a místo oslav budu počítat úkol na matiku. Největší krizovka to asi byla těsně po půlnoci, když jsem šla spát a z okna koukala na ohňostroj. V duchu jsem si tak rekapitulovala celý uplynulý rok (nejvíc asi září a začátek listopadu) a moc mi to na náladě nepřidalo.
A ještě ke všemu mi pak asi v jednu ráno volal člověk, se kterým nejsem v kontaktu už přes 2 roky. Docela mi vrtá hlavou, co ten dotyčný chtěl, protože v polospánku jsem se zmohla sotva na zamáčknutí mobilu, natož abych koukala kdo volá.
Když jsem musela doma být tak dlouho, vůbec se mi do školy nechtělo, což je u mě dost divné. Možná za to může ta matika (ohledně toho úkolu nemám zrovna čisté svědomí). No ale každopádně mě to tu zatím nijak zvlášť nebaví.
Dneska jsem se dověděla, že jeden můj spolužák odchází ze školy, od pondělí přestupuje jinam. Dost mě to mrzí, je to jeden z mála lidí ve třídě, se kterými se můžu normálně bavit. A taky se mi na začátku prváku líbil, ale to s tím nesouvisí!
Ale jeho důvody chápu, takže souhlasím s tím, že tohle je asi nejlepší řešení (i když ne zrovna rozumné).
Tak tedy doufám, že se tam budeš mít líp než tady, a že na nás nezapomeneš! ;)
Na focení jsme měli poslední šanci dodělat výstavní soubor (závěrečná práce za pololetí) na téma emoce / vztahy. Z dřívějška jsem neměla vůbec nic, ale dneska jsem naštěstí narazila na zajímavou fotku, kterou jsem se nechala inspirovat a pak jsme tedy s Kubíkem pořídili asi 20 fotek. Měla jsem nervy, že mě s tím učitel pošle někam, ale naštěstí se mu to líbilo, takže jsem spokojená. Když si na to vzpomenu, možná se s vámi o ten výsledný výtvor podělím.
Moc mě pobavilo téma minulého týdne - Yaoi. A ještě víc mě pobavil On (tedy spíš ten jeho výraz), když jsem mu vysvětlila, že je to manga o "romantickém vztahu dvou chlapců". Protože se tvářil jako bych řekla "gay porno". Dobrovolně se přiznávám, že (kdysi!) jsem k yaoistkám taky patřila. To ale bude ostatně každému jedno, stejně z toho zase vzejde jaký jsem úchyl protože čtu hentai, že?!
Když jsem ty články tak pročítala, místy jsem se musela smát a jindy se mi zas chtělo brečet. Tentokrát bylo hodně poznat, že si tohle téma vydupaly fanynky a že ostatním je to buď jedno, nebo se budou rozčilovat a psát, jak je to nechutné atd.
Aktuálním tématem je Posmrtný život, k tomu se (ostatně jako vždy) vyjadřovat nehodlám. Na takové téma bych svedla napsat desítky řádků a stejně bych se vlastně nedostala k tomu hlavnímu. Stejně je to spíš téma na zamyšlení, než na psaní.
PS: Název článku vysvětlovat nebudu, je to moje a Paiginčino tajemství. Stejně si každý může význam domyslet podle sebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat