Nahá

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký chcete žít život?

One Republic - Come home

Omlouvám se, že tak dlouho trvalo, než něco napíšu. Minulý článek mě po literárně-tvůrčí stránce naprosto vyčerpal. Ne že bych na tom předtím byla o něco líp!

Každopádně bych chtěla poděkovat Vám, kteří mě podporujete, snažíte se mě rozveselit, zabavit, nebo jakkoliv pomoct. Moc si toho cením, v takových situacích se poznají praví přátelé.

Postupně zjišťuju, že ten pocit duševní úlevy, který mi přináší psaní na blog, mi opravdu chybí. Zvlášť když se teď nemám pořádně komu vyzpovídat. Dobře vím, že by se vždycky našel někdo, kdo mě rád vyslechne, poradí... Ale to mě moc neláká. Tímhle stylem by totižstřípky mých trápení byly rozesety mezi spoustu lidí (podle toho, kdo by zrovna byl nejblíž). Tudíž je pro mě příjemnější psát na blog, kde všechno bude pěkně pohromadě. Musím se ale přiznat, že když už se třeba někomu svěřím, udělá mi radost, když ten dotyčný vidí souvislosti díky tomu, že čte moje články.

Jasně, blog jsme zakládaly smířené s tím, že nejspíš nebude mít nijak vysokou návštěvnost a že komentářů bude poskrovnu. Že to prostě bude klasický deníček, s tím rozdílem, že si ho může kdokoliv přečíst. Takže mě opravdu těší, když vidím nějakou zpětnou vazbu.

Na druhou stranu je mi jasné, že spousta lidí sem chodí ze zvědavosti, jestli se nedozví nějaké drby. A nebo z lidské přirozenosti nacházet zalíbení v tom, smět někoho 'špehovat'. Ani jedno z toho mi vlastně vůbec nevadí. Když chcete psát blog, přece jenom určitou dávku exhibicionismu v sobě mít musíte.

No, zpátky k tématu. Od mého posledního 'normálního' článku se toho moc nezměnilo. Jasně, to trochu zlehčuju, ale i z toho něčeho už jsem se vypsala, takže to už tady rozebírat nebudu. Takže co je vlastně nového?

• Jarní prázdniny budu trávit u táty na hotelu, nejspíš jako výpomoc v recepci. Po prázdninách si na intr přivezu stolák a na stole už mi zbyde místo akorát tak na žehličku. Abych si ho ale mohla odvézt, musím ho nejdřív vyčistit a nejlíp i přeinstalovat. Ale za to pohodlí potom mi to stojí.
• Až ho odvezu, předěláme s mamkou můj pokoj.
• A taky půjdeme do sushi restaurace a do lázní (k Vánocům jsem dostala vstupenky)
• V dubnu pojedu s Isou do Španělska.
• Špatnou náladu si léčím stahováním filmů. Zrovna teď jich je přesně 425 GB, což znamená opravdu velké deprese.
• Začínám být přesvědčená o tom, že už se mi konečně zahojily uši. Takže místo původních 10. dnů to bylo 5 měsíců.
• No a jak už jste si asi všimli, přidala se k nám Kleio.

A víte co? Asi jsem už konečně pochopila, co od života vlastně čekám. Čím se budu živit, co ještě chci prožít... Dřív jsem se za to tak nějak styděla, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím míň mi to vadí. Jen ať všichni vědí, že...

Goldfrapp - Road to somewhere