Wonderful memories

Slíbila jsem první školní dojmy, tak je tu máte. Ale je to jen nudný popis dne. Citový výlev je až v posledním odstavci.

Ráno jsem mohla vstávat až po půl osmé a stejně jsem se sama vzbudila v 6:09. Pak jsem se asi půl hodiny převalovala a bylo mi hrozně divně. Před osmou jsme šli na snídani a venku byla docela kosa. Zpátky na intru jsem se začala připravovat do školy. Učesat a vyžehlit vlasy, namalovat, převlíknout...A vzala jsem si jedny z těch nových naušnic. Bílá pírka na stříbrných řetízcích. Sice jsem se celá v zrcadle neviděla, ale zkoušela jsem si celý ten "outfit" doma předem a vypadalo to dobře. Ale kromě dvou lidí mi na to nikdo nic neřekl :(

V 8:45 jsme tedy měli třídnickou hodinu, dostali jsme nějaké papíry a jinak to bylo naprosto o ničem. Pak jsem se vrátila na pokoj a chtěla jsem vyndat ty náušnice. Zjevně se mi pořád uši nezahojily, protože tekla krev. A jedna z těch náušnic mi nešla nasadit. Hrozně to bolelo a pořád jsem se nemohla trefit :( Ale nakonec se povedlo. Stejně jí asi zase vyndám, tu dírku vyčistím desinfekcí a nechám zarůst. A budu nosit náušnice jen na jednom uchu.

Před dvanáctou jsem sešla do vestibulu, kde jsem měla sraz s bývalým spolužákem. Dá se s ním rozumně mluvit a dokáže mě vždycky rozesmát, tak mě dost mrzí, že propadl :( Čekala jsem s ním na nějaké potvrzení u ředitele a přitom jsme okukovali prváky. On nakonec musel na vítání s ředitelem a já šla do města něco nakoupit a zařídit kartičku na MHD. V obchodě mě čekalo drama s výběrem šamponu. Celý léto se těším, až přijedu do Hradce a koupím si ho, protože nikde jinde jsem ten svůj zatím neviděla. Tak se tam celá nadšená ženu k tomu regálu, už z dálky vidím, že tam je a pak zjistím, že k němu přestali prodávat kondicionér :/ Tak jsem si nakonec koupila jinou značku, ale udělalo mi radost, že ten nový je o polovinu větší a přitom stojí míň. Ale jsem dost zvědavá, jestli bude fungovat tak, jak si představuju :D

Odpoledne jsem šla s Ním ven. Na naší oblíbenou lavičku u knihovny. Sice jsem předtím měla hrozně špatnou náladu, ale nakonec to bylo docela fajn.

Po večeři s holkama byla zas nějaká divná seznamovací schůzka intru. "Nuda, vopruz, o ničem..."

Teď ještě zavolám mamce, abych se s ní dohodla, jakou tu MHD kartičku si vlastně mám pořídit, jak jsem se měla a tak. No a večer si musím umýt vlasy a zas přeinstalovat celý počítač. Protože zítra už máme zase programování. A odpoledne poletím znova do města kvůli té kartičce a taky chci letos začít chodit na 'kroužek' němčiny. Protože jsem se jí předtím učila 8 let, byla jsem v ní dobrá a na téhle škole jí tak akorát zapomenu Sice mě štve, že tam budu muset chodit sama, ale co.

Jem - Missing you

"All the wonderful memories
just make me fall apart
And it feels like somebody's
stabbed me in my heart"

Letos z toho všeho tady mám pocit, jako bych loni byla někde úplně někde jinde. Nic mě tu nebaví, nemám si s kým popovídat, těším se až zase budu doma. Sice sama, ale budu mít svůj klid a přestanu myslet na problémy. Za dva dny se sem zase vrátím a začne to znova.

Na té schůzi intru jsem tak přemýšlela, co že to tady vlastně dělám. Odborné předměty mám za trojku, žádná extra třída taky nejsem. A jestli bych nebyla šťastnější, kdybych bývala nastoupila na jinou školu. Hlásila jsem se totiž na sociální právo do Liberce a vzali mě tam. Ale nakonec jsem se tu rozhodla zůstat. Zjevně jsem přes prázdniny zapomněla proč...