*stydlivě se usmívá, zamává jakožedokamery a trochu se u toho červená...a pak se radši schová pod stůl*
Takže...jak jste se měli?
*opatrně kouká z pod stolu*
Předně musim říct, že je mi fakt strašně trapný sem psát po takový době (poslední článek z 11.9.). Možná asi proto mi to trvalo tak dlouho žejo. Ehm. No ale tak jsem si v rámci svýho duševního boje (já vim, strašný klišé) řekla, že takhle to dál nejde a musím s tím něco udělat. Jenomže, no, ono to neni jen tak. Teda jako že mi chybí inspirace. Ale na druhou stranu se mě poslední dobou honí hlavou různý prapodivný myšlenky, takže to asi budete se mnou muset jako vždy přežit.
Začínám zjišťovat, že ovládání bloggeru už mi naprosto nic neříká. Fakt jsem tomu za tu dobu strašně odvykla. Jó ale já jsem vlastně chtěla psát něco jinýho ne?
No takže následovně. Seznam věcí, který strasně nutně a neodkladně prostě musim někomu říct, nebo mi asi praskne hlava:
- hate na můj pokoj a proč se chci stěhovat
- ermahgerd tetování! (+ vlasy, piercing)
- ingame slacker, irl slacker
- prázdniny, škola
- cupcakes
- šamponový paradox
Možná jsem ještě na něco zapomněla, tak to ještě připíšu dodatečně. Nejsem si teda ale úplně jistá, jestli to všechno zvládnu na jeden zátah napsat, takže stay tuned!
1. Hate na můj pokoj a proč se chci stěhovat
Tahle myšlenka už mě doprovází přes půl roku, ale asi poslední dva týdny to začíná být docela palčivý. Někteří z vás si možná vzpomenou, že jsem tady před nějakou dobou psala takovej jakože návrh, jak by měl vypadat pokoj podle mých představ. Kdo si to nepamatuje, nechť se tváří nenápadně a nalistuje archiv.
No a samozřejmě z toho nic nebylo žejo. Nejhorší na tom je, že ten současnej pokoj začínám fakt nenávidět. Jako jo, uznávám, že třeba ta postel je pořád super a tak, ale taky už mě nebaví každej den lézt po schodech nahoru a dolu. No a dneska jsem se z neurčitejch důvodů vrhla na úklid (víc o osobním rozvoji později).
Veřejně se přiznávám, že opravdu jsem strašnej bordelář, ale má to svoje opodstatnění! Při tom úklidu jsem si to uvědomila. Protože je ten pokoj tak strasně velkej, jakmele je uklizenej, je to tu takový strašně prázdný. A pak se tu prostě cítím nesvá a furt se musim ohlížet, že je tu něco divně. No a tak teda logická obrana proti tomu je bordel. Prostě si různě po pokoji strategicky rozmístit věci tak, aby pokoj působil zabydleně a používaně. A pak je to pohodička.
No a takže z důvodů zmíněných výše se prostě chci stěhovat. S mamkou už jsme se několikrát shodly na tom, že by nám stačil dvoupokojovej byt s malou kuchyní, nic extra. Teď máme sice pokoje tři, ale každá si bydlíme ve svým a ten třetí beztak používáme jenom třeba na sušení prádla a na schování zimních bund a podobně. A kuchyň, to je skoro to stejný jako můj pokoj. Prostě ten bordel se tam udělá tak nějak sám a potom přispívá ke zpříjemnění atmosféry. No a kdybysme náš současnej byt prodaly a koupily ten menší, zbyly by nám i nějaký peníze navíc, na novej nábytek a tak. Tajně už si dokonce i myslím na to, kolik věcí bych při tom stěhování chladnokrevně vyhodila a nechala bych si jen asi 3 krabice věcí (včetně oblečení)!
2. Ermahgerd tetování!
Co tak na tohle téma napsat... No, asi nikoho z vás nepřekvapí, že samou chválu. Nejdřív jsem tomu nevěřila, když jsem všude slyšela jak je tetování návykový a že to prostě nejde, zůstat jen u jednoho. Jenže ona je to fakt pravda! Droga, závislost, nepopsatelný pocity. Fakt že jo. No a co že to bolí. To je jak s porodem. Jdeš tam, sotva tě táhnou, jak se bráníš, protože seš posranej, že to bude bolet jako sviň. Vono to taky bolí jak sviň, ale pak to přejde, seš za hrdinu a ještě máš něco pěknýho na památku. Ale jak jsem včera zrovna přesvědčovala Chloe, nebolí to celou dobu. To jenom u obrysovky, než si na to člověk zvykne. A pak se vezme vyplňovací čtyřka a to už je jak když se člověk meje žinkou. Místama je to dokonce i příjemný, občas třeba lechtá (a to nejsem žádnej masochista!). No a takže už mám vybranej další motiv, vím i kam. Jelikož to minule nebylo nic strašnýho, tak si příště troufnu na něco mnohem většího a náročnějšího. Jenom teda nevím u koho to bude a kdy (až budou peníze).
Další věc, pro kterou jsem se v tomhle směru rozhodla (a rozhodně o tom nemluvím poprvé) je mikrodermál. Nebudu tady vysvětlovat o co jde, to si každej normální člověk umí najít sám. Nejenom že mi to přijde mnohem zajímavější než obyčejnej piercing, ale dá se to dát i na místa, který se třeba propíchnout nedají. Viděla jsem kočku, co to měla na prsteníčku místo snubáku. To jakože respekt.
Taky jsem se po několika týdnech konečně dokopala k roztahováku. První impuls přišel od Martina (děkuji!), tak uvidíme, jestli mě pochválí. Chtěla bych se dostat asi na 4mm, mohla bych to do dvou let stihnout ne?
A nechávám si narůst vlasy. Ale pořád budou černý!
Už toho bylo dneska tak akorát ne? Možná si ještě něco připravím do zásoby, ale zatím pa :)
Žádné komentáře:
Okomentovat