Možná blouzním...

Občas máme sny, které sny které se nemohou splnit. Ale může nám někdo zakázat snad někdo snít? A tak sníme navzájem o sobě... Občas i spolu.

Dnes vám chci vyprávět o "klukovi v pruhovaném pyžamu". 

Protože tak často s ním o něm nebo s ním. V tuhle chvíli se stal mým snem, myslím si, že mě nikdo nechápe, ale pro ty jeho krásné hnědé oči stojí za to snít.

Dlouhou dobu jsem přemýšlela čím tento článek zaplním, chtěla jsem sny, pak okamžiky strávené s ním, možná plány. Teď ťukám do písmenek na klávesnici a stále nejsem rozhodnuta o čem psát...

Ano, možná jsem krapet exhibicionista, ale těší mě ten pocit, že jednou náhodou sem zabloudí člověk který mě nezná, kterému to může i pomoct, potěšit, vzít jako pohádku, nebo úplnou spatlaninu...

 Pro začátek bych mohla popsat tedy pár krásných okamžiků ne?  

"Jedeme spolu v metru, a jistě víte jak jsou tam ty tyče naproti dveřím, zaujali jsme každý pozici na jedné straně. Mačkali jsme mezi sebou tyč. :D A dávali si pusu v tom místě kde se tyč rozdvojuje. Byla jsem nejistá, byl to začátek toho nádherného víkendu (doufám, že trochu souhlasíš)" 

"Taky se mi strašně líbilo, jak jsem se tě držela jako malá opička a ty si se mnou suverénně někam kráčel."

"A nejvíc zbožňuji naše noční zvrácené skypy. Spíš celkově naše hovory na skypu, protože když už se nesmíme vidět..."

"Nikdy nezapomenu a ty nikdy nezapomeň jaké bylo když se dvě těla prolnuli v jedno!"

Jsem slečna co se nebojí sexu a už vůbec se o něm nebojí mluvit či psát, ale nechci nikoho uvést do rozpaků. :) Tiky mám opravdu silné rozepsat se, ale ještě by jste mohli být pohoršeni. :D

Co se týče mých snů to není nic před 10 hodinou a vlastně radši v žádné hodině.

Jen se opravdu těším na vejšku, beztak z ní vylítnu rychleji než se rozkoukám, ale těším se. Těším se na své přátelé, možná lásku, nový život...

Zamíchám se trochu svých pocitů.

Už pár měsíců se tak cítím... Okolo mě jsou lidé, někteří i dobří přátelé, ale já se necítím v jejich společnosti. Cítím se tak nějak mimo ně. Je to jako, když jdete po chodníků plném lidí, ale sama.

Cítím se strašně sama... To jediné co potřebuju, nemůžu dostat.

Tobě "kluk v pruhovaném pyžamu"

Chci abys na vzpomínal s pocitem, že tys mi i když na chvilku dal život, když jsem šla s tebou po chodníku necítila jsem jen tebe, ale život.

Ano chtěla bych ti říct, že tě miluju, ale není to pravda. To mezi námi je nespecifikované, neprobádané, silné. Zlato věř, ale že je. :) Řekl jsi že je to nespoutané, možná je to tím, že nespoutaná jsem já.

Jsme tak stejní až úplně jiní a to je to co nás poutá.

PS: Měli by jsme udělat tu objednávku na ostnatý drát. :D

You can't play on broken strings 
You can't feel anything 
that your heart don't want to feel 
I can't tell you something that ain't real

Když budete chtít, můžete reagovat v komentářích a nebo tady ask.fm/StepankaBlondyHajkova