Ani nevím kde začít! Na začátku tohoto školního roku jsem si opravdu uvědomila, že to takhle nepůjde a riskovat zdraví nebudu. Možná proto, že jsem zbabělá jsem zvolila útěk a možná, i jak mi řekla jedna pro mě vzácná osoba co mi moc chybí jsem si za to mohla sama! Jenže nemohla jsem dál, nevím jestli znáte ten pocit, když se máte přesvědčit k něčemu co vás opravdu zraňuje a prováděla to každý den. Já ho měla! Neřekla jsem ti to asi dostatečně včas a vím, že jsem ti ublížila! Ale ublížila jsem i sobě! Pořád povídám já a *D* jsme byli tam a tam. Pořád vzpomínám na to jak jsme obě dvě šli do toho piercingu a pak brečeli u hranolek ve Futuru jak nás to bolí :D. Nebo chodili na moje odpolední cígo, nebo snad naše brambíky na balkón. K popsání toho na co vzpomínám by mi nestačil celý tenhle blog a ani na to co cítím. Šíleně moc mě mrzelo, že si nechtěla abych přijela na maturák... Na jednu stranu tě chápu, že se zlobíš. Já bych se zlobila...
Nechci odpuštění, prosím jen o trochu pochopení a ne hned... I když jsme teď každá na jiné straně republiky, ale pořád jsme to my.
CHYBÍŠ MI!!!
Stále ještě nejsme u konce mého vylévání srdce. Možná to teď bude zmatené, protože i já sama jsem zmatená. Po cca roce jsem navázala vážnější vztah, mám ho ráda, ale nevím co pro mě znamená. Je to v krásných začátcích. Ale já pořád nemůžu najít to šílené zamilování co jsem si tak moc přála... nemohu najít ten ztracený kousek skládačky, nevím jestli to přijde a jestli náhodou tomu nebráním tím, že se v tom tak moc pitvám :/ ! Neumím na to přijít, bojím se tak moc, že mi ublíží až si nakonec ubližuji já sama! Jsem tak zatraceně v tom zamotaná až nevím kudy kam. Moje rodina si ho strašně oblíbila, zvláště má sestra a já se jí teď bojím říct co cítím. Bojím se že mě odsoudí a to samé i "Ten Můj".
(Miláčku jestli to budeš číst, měj se mnou trpělivost, vím co ke mě cítíš a šíleně se trápím, kvůli tomu, že já to přesně sa mé ne. Zkrátka nevím ani co cítím... A možná proto pořád potřebuji tvé objetí a žárlím na to co je ti tak drahé. Tebe též prosím o pochopení i když to bude těžké a pochopím i kdybych tě kvůli tomu měla ztratit. Jen cítím že by to moc bolelo! To je snad jediné co vím)
Tím jak nad tím pořád přemýšlím jsem našla aspoň jednu odpověď. A to jest kdo jsou ti co mi přinesli do mých očí své které jsem následně a dlouho musela vyplakávat.
První osobou je "Kluk z kytarou" - Robin
První láska, jistá naivita, že spolu budeme napořád. Poznali jsme se v mých 13-14? Nezapomenu na naše seznámení... Pár měsíců jsme spolu strávili. Ale pak přišel konec. Po dlouhé době (2 roky?) jsme se začali opět sbližovat a byla to chvilka. I tak dost znamenala...
Vždycky si byl ten kdo mě uměl rozesmát, byl jsi ten komu jsem věřila! Milovala jsem tě, a nikdy nezapomenu! Byl jsi jedinečný a vždycky budeš! Byli jsme spolu dokonalý, ale dokonalost neexistuje a tak zbyly jen chyby, nikdy mě nepřestane mrzet, že to nevyšlo.
Druhou osobou je "Dokonalý protějšek" - David
Pokud si dobře pamatuji, je tu o něm spousty a spousty článků a zmínek. Poznali jsme se na plese, že by 19. března? Trvalo mi šíleně dlouho než jsem se s tím srovnala, že je konec. Tak moc jsem ho nechtěla ztratit, až jsem to zkazila. Byla jsem si plně vědoma toho co mám a když jsem to ztratila bylo to jen horší.
Tys byl ten kdo mi vlil život do žil. Ten kdo po zápase se mnou jel nakupovat a obešel se mnou snad 40 obchodů, a nevyčetl mi to. Tys byl ten se kterým jsem sex milovala! Tys byl ten, u kterého jsem měla motýlky v břiše. Tys byl ten kterého jsem opravdu milovala, i když jen krátce, ale u mě napořád :). To, že už nebrečím, neznamená, že už to nebolí. To znamená, že jsem se s tou bolestí naučila žít.
A poslední je "Pan Rybička" - Petr
Mým životem v podstatě proletěl. Dlouho se neohřál, nebylo milováni, ale byla šílená chemie. Po našem setkání, hovoru, psaní jsem měla vždycky totálně vygumováno! Nedalo se se mnou mluvit, byla jsem vysmátá a dutá :D !!! V mých vzpomínkách navždy zůstane "pá pá rybička, piraňa, nebo Lůďa". S tebou jsem přestala myslet na všechny kdo mi ublížili! S tebou jsem to byla JÁ! S tebou jsem nic neskrývala! Jen jsme si asi nebyli souzeni, přeji ti hodně štěstí :)
A to k dnešní zpovědi mohlo stačit. Možná jsem právě rozvířila hodně vod. Ale muselo to jít ven...
Zahrada deště
Vzkvétá a svléká se
zahrada deště
Začíná jí ten pravý boj
ale nikdo nic nečeká
Plácáme suše o pocitech duše...
Všechno nemusí mít zdroj
když linie se spíjí
křivky naháho těla
(mentor této básně Pavel Trnka)
Christina Aguilera - Hurt
Žádné komentáře:
Okomentovat