Holčičí problémy

Chtěla jsem být jako ony, ale včas jsem přišla na to, že je to blbost…

Před měsícem, jsem koukala na sebe do zrcadla a viděla jsem tam úplně někoho jinýho. Byla jsem to já, ale vůbec ne taková jako jsem se vždycky viděla. Tlustý stehna, velký břicho... Nevěřila jsem tomu, chtělo se mi i brečet. Přestala jsem jíst, dala jsem si maximálně tak jablko a jenom pila. Po týdnu si toho pár lidí všimlo, dokonce i kámoš. Ptali se mě, proč nejím, já jim vždy odpověděla „Nemám hlad.“ Zhubla jsem dvě kila. Bylo mi fajn, ale pořád mi to bylo málo. O víkendu za mnou přišla mamka a ptala se mě, co mi je. Všimla si toho hned, že nejím. Taky mi hned vynadala, že jestli zase nezačnu jíst, strčí mě do nemocnice. Mě to bylo jedno… Hned v pondělí se to už nezdálo i lidem kolem mě. Kámoška si myslela, že mi třeba bylo jenom špatně od žaludku, ale když to trvalo už i přes víkend, věděla co se děje. Ještě ten den s kámošem koupila v automatu mega tučnou sušenku a prostě ji do mě narvali. Oba mi hned vynadali. Řekli, že vyhublý holky se nikomu nelíbí a že nechtějí vidět, jak se jim pomalu ztrácím před očima.(Stejně přeháněli.) Ale jim přesto věřila, věřila jsem tomu, co mi řekli a přestala jsem s tím. Do dneška mě ale trošku kontrolují. Jsem jim za to vděčná, že o mě měli strach. Ještě ten den jsem běžela domů a zamířila směrem k ledničce. Nechápu jak někdo může držet dietu. Já měla pořádnej hlad.

Teď, kdybych se na sebe koukla do zrcadla, tak se vidím líp. Ale nemůžu si pomoct, ale ty stehna jsou prostě hrozně rosolovitý a divný… S tím budu muset něco udělat. Možná pomůže běh, jízda ne kole, nevím. Ale nebudu hubnout. Když to nebude potřeba. :)

Mamka to úplně vypustila z hlavy, nenapadlo by jí, že držím dietu. Nevím jestli jí to bylo jedno, ale čekala jsem, že ona bude první, kdo do mě nacpe jídlo. Asi to bylo tím, že měla problémy v práci. Ale to je jedno…Kámoši se na mě snad nevykašlou.

Když už jsem u toho, ve škole se cítím mnohem líp než doma. Jasně, taky nesnáším ty písemky a zkoušení u tabule. Ale aspoň se nenudím. Doma vůbec nevím, co mám dělat. Nikomu nemůžu říct drby, který jsem se právě dozvěděla. Takže doma si čtu, nebo se učím, nebo uklízím.(Ne že bych ráda uklízela, ale když se mě někdo ptá, kdy už si konečně uklidím ten bordel, tak se radši zvednu a uklidím to, než poslouchat ty kecy.) A stejně uklízím stylem "Hoď všechno na jednu hromadu." :)