Hoď mi záchranný kruh! (Jednoduše naivní)

Všechno není růžové a já si začínám uvědomovat, že jsem jednoduše naivní. Doufala jsem ve vážný vztah plný radostí, lásky, i hádek a starostí, s tím jsem počítala. Ale nepočítala jsem s tím co se děje teď…

Po mém článku Dala bych si, jsem si uvědomila, že to byla jen chvilková slabost. Mám svou lásku! On je smyslem mého života, jsem tu pokaždé pro něj. A teď asi nastává ta chvíle říci, jak jsme se poznali.

Stalo se to 19. března na Sportovním plese v jednom určitém městě. Bylo tam opravdu moc kluků, ale tenhle mě zachránil za spárů hrozně opilého chlapa, který mě táhl na parket. Po té jsme spolu tancovali, šli na panáka, povídali si. Nakonec jsme se začali držet i za ruku, připadala jsem si opět jako malá holka, přišlo mi, jako bychom nikam nespěchali. Tahle noc byla jen naše! Až nakonec jsme se navzájem zahleděli do svých očí a dlouze políbili. Už jsem tam nebyla sama s kamarádkou, byla jsem tam s ním.

BS Crew - Proč

O několik týdnů později se stal mým dokonalým protějškem. Já se uklidnila a začala jsem se zamilovávat! Nechtěla jsem se spálit jako před tím a tak jsem se snažila nemilovat srdcem ale jen hlavou, nakonec to pohltilo oboje srdce i mozek. Když se za tím ohlédnu, stala jsem se šaškem (zamilované statusy, neustálé vyznávání lásky, ustupování mu…). Teď se hroutím, brečím a uvědomuji si, že ztrácím to, co nejvíc miluji, JEHO! A to kvůli blbej dálce. Jak už víte, jsem na škole 300 kilometrů od domova, a on bydlí kousek od mého bydliště. Neumí snášet, že jsme spolu jen víkendy. A tak se dostáváme k bodu, proč píšu tenhle článek…

Nikdy jsem ho nechtěla nechat odejít! Jenže když si uvědomím, jak ho miluji, budu ho muset pustit, když bude chtít! Nemohu ho držet, chci, aby byl šťastný a pokud to nejde se mou tak to budu muset nějak přetrpět.

Vždycky jsem byla ta, co odcházela první, ta co lámala srdce, nechávala za sebou spoušť. Ale teď se to děje mně. Nejdříve princ, a teď můj dokonalý protějšek. Ale nic mu nevyčítám, chci být dál s ním! Nutit ho nemohu, proto házím do bojiště záchranný kruh jménem chata. Já, on, ticho, les, rybník jen my dva. Chci si to vyříkat, nechci jen tak utéct bez boje. A jak jsem řekla, bez boje se nevzdám, ale pokud opravdu uvidím, že už není ani trochu šťastný a láska je vážně pryč, nechám mu volná křídla. Opakuji se a spousta slov mě bodá do srdce.

Markooz - Ve slovech pravdy a lži

Zažili jsme krásné věci a ať už to skončí jakkoliv, nikdy nezapomenu! I pár špatných. Ani nevíš, jak moc mě mrzí všechny mé chyby! Ano kluků bude ještě hodně, ale TY lásko, budeš jen jeden! Dokážu si s tebou představit život!

(Pořád nechápu, proč když se zamiluji, skončí to za chvíli, nebo katastrofálně! Nikdy jsem opravdu nebyla šťastná, až teď. Jen zase já miluji…. A tomu druhému se to ztrácí.)